Černá kůže, bílé masky

Frantz Fanon (1925-1961) patří mezi významné postavy éry rozpadu koloniálních systémů Prvního, Druhého a Třetího světa. Jeho rodina žijící na Martiniku měla smíšený africko-indicko-evropský původ. Fanon vystudoval psychiatrii, dále ve Francii studoval literaturu a filosofii (Maurice Merleau-Ponty). Během svého působení v Alžíru (od roku 1953 vedoucím lékařem Psychiatrické nemocnice v Blidě) se aktivně účastnil politického života jako člen alžírské Fronty Národního Osvobození.

Černá kůže, bílé masky spolu s Rozpravou o kolonialismu Aimé Césareho a Orientalismem Edwarda Saida jsou oprávněně považovány za historicky výchozí prameny post-koloniálních studií. Tento myšlenkový proud pramenící z anti-koloniálního a anti-imperialistického boje kolonizovaných za nezávislost (a vlastní kulturní identitu) spojuje dědictví západní filosofie s kritikou západního koloniálního rozumu, humanismu a universalismu. Humanistické koncepce západu se ve svém praktickém a politickém působení na každodenní život kolonizovaných lidí  nástrojem symbolického i skutečně nelidského chování a útlaku.